Nikdy jsem nebyl z toho, co jídelna produkovala, dvakrát "odvařenej". Občas jsem si postěžoval. No dobře možná častěji než občas. Vždy jsem se nakonec smířil s tím, že povětšinou dostanu rozvařené brambory, UHO (univerzální hnědá omáčka) a kousek předkožky, či onu předkožku s neidentifikovatelnou omáčkou a knedlíkem. Nenávidím kneldíky! Ale abych byl objektivní, tak musím podotknout, že se najde také spoustu věcí, které zde mám rád. V procentech bych to ale vyjádřil asi 80% ku 20% ve "prospěch" negativního pohledu.
Ještě když jsem chodíval na základní školu, tak jsem býval flustrován z toho, že si do třetí nebo čtvrté třídy nemohu volit mezi jedničkou nebo dvojkou. Prý kvůli výživově a energeticky vyvážené stravě. /Hehe/ S odstupem času se tomu směji.
To, čeho jsem byl v pátek svědkem tomu však neodpovídá. Jakou výživovou hodnotu májí proboha špagety s kečupem? Je to jídlo vhodné jako oběd? Jako oběd pro prvňáky? Pro druháky? Pro kohokoliv? NE! Bezpochyby není.
„Ze všech lásek nejupřímnější je láska k jídlu.“George Bernard Shaw
Takhle se "budují" stravovací návyky současné generace. Docela paradoxní, že se tak děje v době, kdy jíst zdravě začíná být čím dál tím víc cool. Hrůzné je, když takovéto stravovací návyky budují rodiče, ale o to děsivější je, že i školní jídelna. Když se podívám na průměrnou "šířku" mých bývalích spolužáků ze základní školy a sestřiných (3. třída), tak zde panuje dosti značný nepoměr. Děti jsou tlustší a tlustší a to, že do nich budeme cpát špagety s kečupem opaku nikterak nepomůže. Troufnu si říci, že za předpokladu, že by školní jídelny vařily jídla z kvalitních surovin, lehčí jídla a méně tradiční česká kuchyně a žádne sra**y jako jsou právě špagety s kečupem, bychom mohli zastavit tento nežádaný "růst" populace.
Existují i jídelny, kde vaří zdravá a kvalitní jídla, fotografii vítězného menu soutěže o nejlepší školní oběd najdete v časopise SCOOL!, issue 33, téma: káva a čaj.
A s jakou největší "šmakuládou" jste se setkali VY?
Ono vůbec mám pocit, že v téhle zemi a nejen v ní, by se lidé na povolaných místech měli nad otázkou ceny jídla zamyslet. Nebyla ještě před stoletím jídla jako pohanka, jáhly, proso a já nevím co ještě, jídlem chudých? Dneska je takovej oběd dražší než talíř s flákem kuřete. Chci jen říct, že není divu, že potom dětem cpou špagety s kečupem.. Dokud se nebude podporovat prodej zdravých surovin, ty jídelny (a taky nízko až středně přijmové rodiny) se nikdy dál nepohnou..
OdpovědětVymazat