DAY #4: Tlustější = zdravější?

Nevím jak vám, ale mě tahle rovnice už od pohledu nějak nesedí. Bohužel (Pro některé ale spíš bohudík.) se mi tahleta prapodivná rovnost stále častěji objevuje před očima. A taky před ušima.

Vím, že doba Twiggy je už tak trochu pasé, a že v dnešní době se namáhavě snažíme zachraňovat to, co mánie po superštíhlosti nadrobila. Tak jako tenkrát jsme se hnali (Pravda, my ještě naštěstí ne – díky bezstarostný kočárku!) po extra průsvitných vyzáblinách na světových molech, dneska je zase stejnou razantností odsud ženeme. To je, podle mého, samozřejmě správné (Kdo touží po patnáctiletých holkách žvýkajících kořeněnou vatu, že.), jen kdyby zvyk nebyl příliš těsná železná košile a šlo to rychleji.

Jenže ono to rychle nejde, a tak by si lidi měli aspoň rychle uvědomit, že kousavým, někdy až zlým nátlakem tuhle přeměnu k vyšší rychlosti nepopoženou. To spíš naopak.

Tak jako tak, paradoxní je, že dneska tuhle kampaň vedou v převážné míře boubelky. Těmhle holkám a dámám totiž náramně přišla vhod situace, kdy být štíhlý, znamená vlastně být nějak fyzicky omezený. Nemáte šanci otevřít jakékoli sdělovací médium bez toho, aniž by na vás vypadlo tisíc zdravých receptů (Nejlépe bio a vegan!) a stopadesát rad, jak efektivně zhubnout a změnit životní styl, a přitom jakmile se jen přiblížíte vzhledu těch slečen z plakátů, už je to špatně. V momentu, kdy jste skutečně štíhlý (A tím opravdu nemyslím nezdravě podvyživený.) a nežijete na vepřo-knedlo-zelu, česká konzervativní, usedlá a maloměšťácká společnost se najednou začně zajímat, jestli už štíhlý náhodou nejste až moc.

Kdyby to zůstalo jen u těhle rad, tak proč ne. Právě díky tomu, co vidíme během přehlídek, bych byla ochotná pochopit, že bodrý český člověk má zkrátka strach o lehčí tělesnou konstrukci. Jen mi tedy, proboha, řekněte, proč tenhle princip nefunguje i obráceně? Proč v létě (A samozřejmě nejenom v létě. Jen v zimě pod pěti vrstvami oblečení vypadá i Victoria Beckham jako panáček Michellin. No ne?) si po ulicích štráduje nadpoloviční většina ženského pohlaví ve slušivých, co nejméně kůže zahalujících svršcích, které tak stejně slušivě odhalují michellinovské tukové polštářky. A těmhle holkám nikdo nic nepoví. Tyhle holky všichni v poklidu nechají sníst dalšího burgera v Mekáči a ani se nad tím nepozastaví. Nikdo se nebude zajímat o to, že ty holky mají zdraví tisíckrát zkaženější než ty, které jsou štíhlé, a že by se o ně tudíž měli zajímat mnohonásobně víc. Štíhlost je zkrátka synonymem nemoci. Být tlustý je cool. A hlavně normální.

Tak vám nevím, jestli je to zakořeněné hluboko v minulosti, kdy mít tukové zásoby znamenalo přežít dlouhou zimu, nebo je to jen přežitek z doby královské. Podle mě je jen lidstvo (A obzvlášť to u nás.) příliš líné na to zvednou se, a něco pro sebe dělat. Mnohem pohodlnější zkrátka je nechat si v poklidu růst svůj pupíček hojnosti a štíhlost zarputile odmítat jako něco nezdravého, vhodného tak nanejvýš pro modelky.

Nezáleží na tom, jaká skupina je vám blíž. V mém článku jsou obě trochu předimenzované. Jen jsem chtěla poukázat na nespravedlnost, které se podle mého, takhle společnost čím dál častěji dopouští.

PS: A ne, opravdu vás nenavádím k tomu, stát se anorektiky. Ani bio farmáři. Nebo Brucem Willisem, abyste mohli zachránit svět. Žijte blaze, jen bez těch burgerů, prosím vás.